Čaje a nečaje k vodní dýmce

Má čajovnická osobnost se formulovala v temných zahulených doupatech, která zkrátka a dobře spojovala podávání čajů a vodních dýmek v jednom podniku.
Tato léta netrvala dlouho. Tedy trvala, ale ne pro mne. Zachytila jsem poslední závan, a pak přišla veleslavná tabáková legislativa. Smolec, sbohem Al-Fakhere s příchutí černého hroznu, který jsi mi dělával tak milou společnost při popíjení Bai Mu Dan. (ehm)



Díky tomu se ze mě vlastně zas tak velkej dýmkař nestal. Tím také rovnou upozorňuji, že mé dýmkařské zvyky a znalosti nejsou zrovna excelentní. Ano, může se stát, že ode mne dýmku v jistém podniku dostanete. Ano, průběžně se v tomto odvětví stále vzdělávám, rozhlížím, a Dýmkařskou bibli mám přečtenou. Ale na rozdíl od čajů tomu nevěnuji ani zdaleka toliko času, aktivního zájmu a financí. Je to pro mne relax, trochu zábava, ale hloubeji nejdu.

Postupem měsíců a let se samozřejmě situace ohledně dostupnosti tabáků zlepšila, ale trh a nabídka není, co bývala, a už asi ani nikdy nebude. Tabáky, co nám chutnávaly tenkrát, se dají dohledat defacto jen přes černý dovoz.

Dnes tu máme celkem citelný rozděl na dva různé typy návštěvníků čajoven - ortodoxní čajaře, kteří by veškeré vodnice nejraději utopili, a dýmkaře, pro které je čaj nuda a fuj.
Než se někdo nakrkne, prosím, toto hodně zestručňuji, a zároveň bohužel předávám přímou zkušenost.
Na druhou stranu, každý z těchto táborů má v dnešní době již možnost zavítat do sobě úměrného podniku. Existuje spousta čajoven, kde se s dýmkou zcela úmyslně nesetkáte. Přibývají také čistě dýmkařské podniky, tzv. shisha bary a tak nějak.
K tomu je tu stále ten zlatý klasický střed, na který spousta lidí nadává, a spousta děcek z devadesátek miluje. Zkrátka čajovna, kde ochutnáte tu nejlepší Tie Kuan Yin, archivní sheng nebo prima Yogi, a k tomu prodýmíte třeba i nějakou tu zahraniční ňaminu.

Ještě jednu věc upřesním, a pak už půjdu k věci. Hovořím o čajovnách, které hledí na kvalitu jak čaje, tak tabáku  dýmek. Často totiž v tomto případně jedna strana může pokulhávat, a být zanedbávána. V jedné nejmenované čajovně jsem kdysi ochutnala Yogi, které bylo takřka tak skvělé, jako to moje. Prostě mě neurazilo. Jenomže ta dýmka... to bylo zlo. Zlo korunované rychlozápalným uhlíkem. Jinde jsme zase dostali výtečnou dýmku, ale čajařská nabídka prezentovala to je nejhorší z Oxalisu a kdoví odkud jinud (Blueberry Hill, lol).

V tomhle článku chci jednoduše představit své pojetí párování čajů a vodní dýmky. Následující odstavce ukazují takovou mou vlastní, postupně vybudovanou přehlídku určitých pravidel a typů.
Jinak to ale vlastně vůbec nemusíte hrotit, a chlastejte si k tomu jakej čaj jen chcete. Můžete to mít úplně jinak, zcela nesouhlasit, nebo se inspirovat.

 ___

Základy párování čaje a vodní dýmky
Můj vzorec, který využívám, pokud si dávám s čajem vodní dýmku následující:

Dýmka - čistý čaj - něco k jídlu (oříšky, chalva, whatever)

Dýmka - sladký čaj - něco slaného k jídlu

Dýmka - sladký mléčný čaj
.... a vždy se hodí sklenice s vodou

Proč takto?
Dýmka uspává. Je to čistě praktická zkušenost má i od známých potvrzená. Čaj tenhle efekt vzhledem k obsahu teinu vyvažuje. Každopádně tělo nemusí vždy tuhle kombinaci úplně s přehledem a elegancí zvládnout. Pak se stane, že se třesete, motá se vám hlava nebo přijde nevolnost. To je nejběžnější. Ideální prevencí tohoto stavu je tedy dát si k čaji a dýmce ještě navíc něco k jídlu, nebo se minimálně najíst předtím (ale zas to nepřehnat). Cukr je v tomhle případě kamarád, ale pokud si dávám už sladký čaj, spíš se vyhnu nějaké náloži cukrovinek ještě navíc. Jde o rovnováhu komponentů. Moc nikotinu, moc teinu, moc cukru... prázdný žaludek, dehydratace... to dělá ve většině případů prostě malér.

Samozřejmě vždy bereme v potaz vlastní náturu. Mám-li koule na to pít přelouhovanej Assam k černému tabáku, why not. Znám člověka, který je celý den o hladu, kouří klasické cigarety i tu elektronickou, pak si kecne na prdel k dýmce a dá si nejsilnější čaj v nabídce. Dodnes je naživu. Prostě.... jde to.

Co mě baví, tak ladit chutě tabáku a čaje. Např. sladký hutný tabák s Yogi. K větrovému (mátovému) Touarég. K citrusovému třeba pu-erh lisovaný v mandarince. Když si vzpomenu na staré časy, vybavím si velice příjemné odpoledne s tabákem AF čokoláda s mátou, Touarégem a čoko-mátovým nanukem. Yay.
A tak různě. Ne vždy se samozřejmě zadaří vybrat něco podobného a souvisejícího, ale snad má na tohle každý špetku představivosti.

Moje top 3 čaje k dýmce:

TOUARÉG

RIZE

YOGI

Byť jsem je o pár řádků výše uvedla v příklad v kombinaci s určitým chuťovým profilem tabáků, mohu o nich také říci, že se hodí skoro ke všem tabákům, které se mi objevují doma. Ha, takže jsme u pointy. Tohle jsou totiž tři typické čaje, které připravuji v případě domácí dýmkařské seance. Prakticky se nám nestává, že bychom si doma s mužem připravili k dýmce například kvalitnější čistý čaj. 

Pokud však zevlíme po čajovnách, výše tři zmíněné favority naopak většinou neobjednáváme.

To má hlavně dva důvody: doma si je připravíme líp (sorry) a lákají nás čisté čaje, které jsme ještě neměli nebo zrovna nemáme.

Co v případě výběru čistých čajů?

OOLONG 

Ve svých čajovnických začátcích a chudých studentských letech jsme většinou končili na několik krásných hodin v čajovně na dýmce a vícenálevovém čaji, nejběžněji právě oolongu. Světlém, tmavém, to bylo fuk, hlavně že se to dalo prolejt více jak litrem vody.

K dýmce doporučuji tmavší (více oxidovaný) oolong, kupříkladu středně pečený s tóny ovoce a ořechů. Preferujete-li světlé oolongy, nic proti gustu. Jde jen o to, aby chuť čaje zůstala znatelná i vedle zvoleného tabáku. Z fleku mne v tomto případě napadá Mléčný (Nai Xiang.... někde kdesi nese i označení Gaoshan) nebo Ženšenový oolong (Ren Shen oolong). To berou skoro všude.
Z čistých čajů za mne obecně je oolong k dýmce nejlepší možná volba. Většinou s vámi vydrží po celou dobu dýmení a nemají v sobě toliko síly (teinu), která by vás mohla zradit.

ZELENÝ / OVONĚNÝ ČAJ
Jemné zelené já určitě nedoporučuji (japonci, kvalitní Čína jako Long Jing, Bi Luo Chun atd.). Může se vám stát, že s výraznějším tabákem přijdete o jemné chuťové nuance v jejich charakteru. A to je zkrátka, především v případě čerstvých sklizní, škoda. K tomu se rovnou mohu rovnou zmínit o čajích z Darjeelingu, konkrétně o prvních (jarních) sklizních. Tyto čaje jsou sice obchodně řazeny do kategorie černých čajů, kdo však ochutnal, ví, že připomínají spíše zelené, ale ani to není úplně přesné a padnoucí vyjádření. Jsou zkrátka naprosto specifické, a pokud si je chcete užít naplno, je dobré se dýmky pro jejich hodnotu vzdát. Každopádně i mě osobně nedávno příjemně překvapila kombinace mangového tabáku a "starého" jarního Darjeelingu. Bylo to skvělé, a vzhledem k časově pokleslé hodnotě čaje mi to ani nepřišlo tak barbarské.

Jistou zajímavostí ve světě zelených čajů je barmský zelený čaj, který se už loni vyskytl v nabídce Dobrých čajoven. Je to hutný ostrý suverén se špetkou kouřovosti. Chuťovým profilem se zkrátka k dýmivu hodí.
Pokud si někdo nechce dát pokoj, a chce něco zeleného a voňavého, prima je jasmín. Ten taky nic nepřebije.

Já občas oproti výše uvedenému hřeším, a ke slabším tabákům si dávám Senchu.

ČERNÝ ČAJ

U černého čaje není problém s výrazností chuti, nýbrž se sílou čaje jako takovou. Osobně fakt tuto kombinaci nemusím. Zpijete-li se tedy u dýmení čistým Assamem (protože je levnej, omg), ve velké většině případů si zaděláte na kurevskej hlad apod. Takže zase opět - návrat k rovnicím.
Docela oblíbeným černým čajem k dýmce je Lapsang Souchong.

V souvislosti s tímto čajem se musím zmínit o jedné prasárně, která je docela dobrá. Kdo nezná, Lapsang Souchong je černý nakuřovaný čaj. Vážně, smrdí to jak uzené. Inu, a na loňském Čajomíru jsme ochutnali cosi prazvláštního - černý nakuřovaný čaj s mlékem a cukrem. Byl z Vietnamu, nejednalo se tedy o Lapsang, jehož původ je čínský, každopádně ta vůně byla takřka totožná. No a tak jsme toho vzali kousek domů, a vyzkoušeli k dýmce. Zvláštní, ale opravdu super. :)

PU-ERH
Sázka na pu-erh je jako hazard. Vždy to beru v možnostech 50:50. Buď mi blbě bude, nebo nebude.
Takhle - nikdy si k dýmce nepřipravuji ani neobjednávám tmavý obyčejný pu-erh. Myslím ten nejobyčejnější sypaný, ze kterého se dělává jeden echt přetažený nálev.
Pokud už padne volba na tmavý (shu), tak na lisovaný vícenálevový, kdy sílu nálevu mohu relativně kontrolovat. V této variantě však upřednostňuji sheng pu-erhy. I ty jsou ovšem velmi nevyzpytatelné, a jejich sílu lze kolikrát opravdu stěží odhadnout. Ve svém případě to řeknu asi takto - buď jsem v pohodě, nebo se válím po zemi s nožičkami ve vesmíru... a pak je mi blbě. Což se stává s těmito čaji vlastně i bez vodárny.

Nezmínila jsem bílé a žluté čaje. Proč. Bílé považuji ve spoustě směrů za relativně neutrální, tedy vhodné vždy a všude. Žlutých čajů je dostupno jen po málu.

A co nečaje?

Nečaj = cokoli, co nepochází z rostliny camellia sinensis / assamica.

MATÉ
Je potřeba něco dodávat? Čisté nebo s karamelem? Klasika chudých, ale ono to má svoje. Udrží vás naživu (kofeinu v maté se říkává zcela neočekávaně "matein") a chutná dobře při čemkoliv, co zrovna pohulujete. A jo, i s ním se to s ním dá solidně přehnat.

ROOIBOS / ROOIBOS "Medová pohádka"
Rooibos je jemňoučký, často i ekonomicky vhodný, není-li na kvalitní čaj i dýmku pospolitně, a chcete-li spíše hulit, než čajit. Nepovzbuzuje (kofein není přítomen), je výtečný slazen i neslazen.

Jako malý tip dodávám, že se skvělé jej povařit takových 5 - 10 minut v mléce. Naberete dávku rooibosu (8 - 15g, fantazii se meze nekladou), hodíte do trošky vroucí vody (150ml cca), chvíli posečkáte (dobře, tak těch 5 minut), pak přidáte mléko (řekněme 500ml) a čekáte na var.  Scedit, osladit medem a bomba, no pohádka rovnou.

KARKADE
Květ Ibišku súdánského, jež zaujme především sytě červenofialovou barvou nálevu a výraznou kyselostí. Je to lahoda, která potěší za horka i za studena. V obou variantách má nápoj ochlazující efekt. Proč myslíte, že ho srkaj v poušti?

SAHLAB
Znám lidi (z branže!), co tomu říkávají "čajovníkovo překvapení". Za domácí úkol je prozkoumat strukturu nedobře promíchaného nápoje,  spojit si to s legendami, a domyslet.

Já to nepřipravuju, protože je to prostě mlíkovitý škrobovitý kekl s cukrem, a to si raději udělám to Yogi, co alespoň nějaké ty zdravotní benefity k dobru má. I jako to afrodiziakum dejme tomu funguje, což sahlab aktuálně rozhodně ne.

Takhle - dávno minuli ty časy, kdy se dělával z rostlinky botanicky zvané Orchis mascula (a podobných). To možná účinky měl, jenomže rostlina se stala chráněnou, a nám tu zbývá jen tahle směšná parodie z bramborového či kukuřičného škrobu (nebo jedlé pryskyřice... wat?). A pardon, z orchideje se tam vlastně přidává to aroma. Ale s tím jako co. :)
Ale neříkám, že to není dobrý. Je to moc dobrý. Prostě řidší mámivý puding.

První a zatím poslední podomácku připravený sahlab - s růžovou vodou, růžovými poupaty a praženými pistáciemi. Žel, recept si nepamatuji, ale něco podobného určitě vygooglite. 

Další speciality - ledové čaje

Nápoji mimo čajovnické prostředí se zabývat nebudu, to už spadá mimo můj rámec zájmu a praxe.

Během letního období narazíte v leckterých čajovnách na nejrůznější čajové studené drinky. Některým z nich a vlastním receptům se pověnuji v samostatném článku. K dýmce určitě super, doporučuji. Přidám k tomu však poznámku, že rozhodně je lepší mít pár kostek ledu v nápoji, než ve váze. Do plic se mohou touto formou dostat mikrokrystalky ledu, což může způsobit nepříjemnosti v dlouhodobějším horizontu, ale i akutně, pokud nejste například 100% doléčeni po nemoci. Kor, pokud se jednal o plicní problém. A ne, tohle není vycucané z prstu, ani z knížky. Hovořila jsem s několika dvounožci, kteří měli bohužel přímou zkušenost.


Tímto svůj elaborát ukončím, a poděkuji za pozornost.