Čaje a roční období

Další ze střípků čajovnického pohledu na svět.
To, že podle ročního období se lidské choutky a blízké potřeby různorodě proměňují, to asi zaznamenal každý, kdo jest alespoň částečným způsobem naživu.

 Co se čajů týče, spousta lidí přirozeně cítí, že např. léto je jako stvořené pro pití čajů zelených (ačkoliv je nálev teplý, podstata zeleného čaje ochlazuje), a zima je zase vhodným obdobím pro čaje černé (prohřívají). Jedná se o relativně běžně aplikovatelný nástřel z TČM bez nutnosti rozsáhlejších znalostí.

 Také se nacházejí jedinci, kteří tyto jemné nuance nevnímají, či jim z povrchní logiky vychází jednoduchá rovnice - je to teplý, tak mě to musí zahřát... a více neřeší. Případně se toliko neorientují ve světě čajů, jejich sklizní, a co z nich dané období může nabídnout.
 Pokud k nim patříte, je čas se inspirovat.

A nebo to máte prostě jakkoliv jinak individuálně, že.

Well, jak proplouvá čajovým proudem ročního koloběhu Kat Keith?


Výše i níže uvedeného nástinu "pravidel" se samozřejmě nedržím nijak striktně. Když si chci dát Senchu v prosinci a Yogi za dne, kdy i asfalt taje, tak si je prostě dám. Opravdu si nedovedu představit období, kdy bych několik týdnů pila JEN černé čaje, a nepřipravila si v daném období jinačí typ.

Vývar z mojí dušičky

Mojí celoroční modlou jsou temné Shu-puerhy a Yogi. Když u sebe nemám nikoho, kdo by chtěl náhodou ochutnávat, tak obojí spojím. Uvařím si Yogi s tmavým pu-erhem, místo černého čaje. Jasně, zasloužila bych si dostat kostí čajového mistra po hlavě, ale když jsu spoko, a nikdo ty kosti stejně hrabat nepůjde, tak je vlastně všechno ok.

A teď pojďme dále.

JARO

Nikdo nevidí tu díru v pěně. Nikdo!

... to byl první pokus, sakra... ju?

Jaro. Příval svěžího teinu do žil. Neb není ze světa čajového nic více energičtějšího, než-li první sklizně darjeelingské či nepálské, čerství Japonci a Matcha především.

Přiznávám, že část svých čajovnických let jsem tyto excelentní druhy čajů takřka ignorovala, tedy abych byla přesnější - všechny sklizně Darjeelingů i Nepálců. Nechutnaly mi. Až když se blížil čas počátku mé otročiny ve službách širší čajechtivé veřejnosti, rozhodla jsem se zkusiti podlehnout jejich kouzlu. 

Nejdražší onu sezónu zrovinka započal se sadou několika 10g vzorečků DJů i Nepálců z jarních sklizní. Tak jsem se celkem jednoduše vetřela k degustacím, a pomaloučku se propíjela k poznání čarokrásné energie tohoto typu. Mohu tedy i za sebe potvrdit, že je jen málo jiných čajů, které dokáží tak brilantně vyrazit oči z hlavy, a poslat je o tři metry napřed.

Jarem rovněž započínají vycházky s čajem mimo interiér, zatím relativně nesměle - do nejbližšího lesa či parku.

 LÉTO

Milovaný Lao Shu Bing Cha

Aby bylo jasné, nesnáším léto. Vrčím, a tvářím se ještě protivněji, než obvykle. Moc to svítí, moc to pálí, dusno je, všude polonazí usmrděnci... 

Přesto však v sobě chovám částečku, jíž je toto roční období neskonale milé. To kvůli atmosféře temných letních nocí a zážitků, jež mne ovlivnily na celý zbytek života. 

Pro tento blog je vhodné zmínit především své památné čajovnické poprvé, tedy ehm, návštěvu čajovny. Kdyby to někoho zajímalo (jako mohlo by), tak šlo o jednu z po ČR rozesetých Dobrých čajoven, kde jsem měla tu čest s Pai Mu Tan (Bílou Pivoňkou) a rovněž i historicky první dýmkou - tabák Černý hrozen (ach, zlatej Fakher tehdá). No a nějak mě to chytlo, žejo.

Léto je u mne zasvěceno několika zeleným čajům a sheng pu-erhům. Abych se přiznala, zelené čaje obecně moc nemusím. Mám v oblibě Dračí studnu nebo Zelený sníh, po čajovnách si s chutí objednávám japonské, občas mne přepadne nálada na jasmínový (Moli Hua Cha), ale tím končím. Zelená Čína a jiné už mne příliš neoslovují.

 Když oolong, tak světlý ( např. mléčňák, Alishan, Tie Kuan Yin) nebo středně pečený, ovocitý (Gaba, mmmmm!).

 Pro podvečery s dýmkou je ideální Touarég. Míchám tradičně z marocké máty (Nana) a zeleného čaje Gunpowder nebo Chun Mei.

Ačkoliv nejsem přívržencem ledových nápojů, v létě se přeci jen občas nechám zlákat, a namíchám nějaký chladivý čajový drink. Eventuálně macerát - zelený nebo jemný bílý čaj zaliji do louhovací konvičky (nebo čehokoliv) studenou vodou, a ponechám jej pár hodin svému osudu v lednici. Macerát ze Zeleného sněhu je top.

Čajování se dále nese v duchu všelijakých srazů po čajovnách, především těch dosud neobjevených a od bydliště vzdálených. Na výlety i delší dovolené s sebou s Milým většinou táhneme termosku a menší čajový servis. Čaj u ohně, to jest vskutku požitek.

 Nadšence a tvory společenské na létě jistě potěší již zaběhnuté pořádání čajových festivalů - Čajů fest, Čajokrásno, Dny čaje a keramiky, Svátek čaje... Možná by se dohledaly i další.
 Loni jsem poprvé navštívila Čajomír fest. Na ročníku 2018 se mihnu pravděpodobně znovu.

PODZIM

Podzim je pro mne přívětivým obdobím, při kterém je mi umožněno takřka neomezeně bloumat světem. Víte jak, to počasí. Vzbuzuje u mne o fous více sympatií, než-li jaro. Jsem podzimní individuum.

A čajíky? 

Yunnan Red Matai

Středně pečené oolongy s nádechem ořechů a zralého ovoce. To už jsem zmiňovala v létě, že? Inu, tady to navazuje. Jemnější černé čaje.

 Letní a podzimní sklizně z oblastí Darjeeling a Nepál. Ono totiž těžko říci, co a kdy se z nich sem do ČR dostane, a ještě hlavně, kdy se k nim dostanu já. Proto sem řadím i  ty letní.

Bílé čaje. Záleží na jejich hrubosti a suchosti. Některé jsou jemňounké a šťavnaté, s podtóny lesního ovoce. Takové mi sedí k jaru. Jakmile je bílý čaj robustnější, surovější, hodí se mi k podzimu. To např. taková obyčejná sorta Pai Mu Tan (Bílá pivoňka).

Venkovní čajování pokračuje v podobě kratších i delších vycházek. Zde přiložená a úvodní fotografie z exteriéru je z menšího výšlapu na skálu. A co je v gaiwanu? Útesový oolong.

 ZIMA

Takové to domácí yogiování. Jo, zní to blbě. Hm. Tak yogaření?

V zimě tíhnu k černým typům typu Ceylon, Assam, Keemun a vícenálevovým typu Jin Zhen. Samozřejmostí je Yogi. Jeho zdravotní účinky vhodné zvláštně pro mrazivé dny jsem již vyzdvihovala v samostatném článku.  Shu pu-erh piju přelouhovaný, čistý... Občas s medem, někdy povařím s mlékem, jindy se zázvorem. 

Aby ta černota nebyla přespříliš jednostranná, proříznou to více oxidované oolongy. 

Taková ta elektroetnická pohoda again.

Na scénu přicházejí další mléčné speciality. Povětšinou Assam C.T.C., lehce upražený, se třtinovým cukrem zkaramelizovaný, mlékem zalitý. Čaj je v tomto receptu dle nálady nahrazen i nečajovým keřem - Rooibosem. Spojením mléka, Rooibosu a medu vzniká pohádková symfonie.

Když už jsem vybočila k nečajům, dokonalé je rovněž Maté pampero (pražené yerba maté) s karamelem (a volitelně s mlékem opět).

Návštěvám čajoven se jakožto host spíše vyhýbám, nebo si vybírám vytipované časy menší frekvence návštěvnosti. 

___

Nyní se zdvořile zeptám, ať odsunu ten egocentrismus, jak to máte s pitím čaje v průběhu roku vy?