Tabák Maridan: recenze

     

 Recenze again. Žádná novinka, žádná převratná pecka, ale dobrá a důstojná světlota.

     Maridan je světlý tabák z Německa. Na našem trhu už se nějaký ten čas vyskytuje v balení 10, 15, 50 a 150g (v Německu však mají tuším jen těch 150). 

    Síla 0% (pokud si samozřejmě dáváte dýmku jednou do roka, možná se vám trochu zatočí hlavička, ale to prakticky ze všeho), chuť mocná, dým hutný a velkolepý. Jen to chce dobře nabít.

    Mně se nejvíc na přípravu osvědčil Serp Premium Phunnel s hms na lehký point touch (vždycky také trochu zatáhnu hrany u středového komínku a na okraji korunky, tzn. tabák v něm vypadá jako dokonalý donutový kroužek). Lístky neutlačuji příliš, spíš se je snažím jen tak rovnoměrně rozprostřít a porovnat. To je kombinace, za kterou dám ruku do ohně. 3 uhlíky, nechat chviličku nahřát, pak stáhnout na dva nebo nechat třetí v pyramidě.

     V glazovaném phunnelu bez touche to též nebylo úplně špatné, jen mi to zvýrazňovalo svěžest příchutě, což ne vždy bylo žádoucí (alespoň pro mě), viz komentář u jedné z příchutí níže.

    Do klasické korunky bych to necpala. To jsem jednou takhle dostala v podniku - do klasiky (občejnější hliněný Smokelab) a bez touche. Ne, že by to bylo zlé, zpočátku to z tabáku vytáhlo i trochu síly (takový úplně nadpřirozený jev, když se bavíme o Maridanu), ale nejelo to tak, jak mělo. Méně dýmu, méně chuti, rychlejší spálenina = zcela nevyužitý potenciál.
    Uhh, to mě poněkud nazlobilo, neb jsem vybrala Maridan právě proto, že jsme potřebovali velké salvy dýmu na fotky (Sebero tehdy nebylo a moc jiných tabáků onehdá též nie).

    Tenhle tabák mám ráda v zásobě, a v zásadě jej moc často nemixuji. Příchutě jsou dobré samy o sobě (každopádně fantazii se meze nekladou). Pro nepříliš zdýmenou návštěvu je to cajk, a mně to narovinu taky chutná, protože ne vždy vyžaduji od tabáku sílu a dechberoucí krutopřísnost.
     Občas to dávám dohromady s Elementem (mě klidně upalte, já se vrátím), a to je vlastně jediný případ, kdy to všechno hodím aj do té klasiky.

     A protože se mi od této značky dostalo pod ruku skoro všechno, dovolím si komentář k jednotlivým příchutím.

Alpine Rush - oficiálně žlutý meloun s okurkou a mentolem. Za mě by se to dalo připodonit i k suprové okurkové limonádě. Na léto ideální, je to jedna z mých top příchutí. Nejvíc si ji vychutnám v neglazovaném phunnelu. Při zkoušce v glazu vynikla silná svěžet tabáku, a upozadila tak chuť okurky a melounu. Neglaz udělal pravý opak, což mi osobně sedělo víc.

Beachly Ice Tea - dobrý potenciál, ale něco tam přebývalo. Neindetifikovatelný chemický podtón, jež mi přopomínal cosi zkaženého. S mužem jsme diskutovali, že takhle nějak si pamatujeme chuť  ledových čajů ze supermarketu (Aquilla, Nestea), s nimiž jsme kdysi dávno hřešili v pubertálních letech.Takže... je to věrné, ne že ne.

Choc Chip - Znáte After Eight čokoládu (tenké plátky hořké čokolády s mátovou náplní) ? Nebo mátovou hořkou Vivani? Chutná to stejně. Za mě boží.

Cuban Kiss - věrná příchuť vanilkového doutníku, sladká a tabáková. Neřekla bych, že sedne každému, ale za mě to byla zase jednou příjemná změna v podobě něčeho ne zcela obvyklého.

Joozy - Vychlazená Fanta nebo svěží červený pomeranč. Sladké, kyselé, lehce ledové, úplně yummy.

Kauzi - nezkoušela jsem, protože mě představa žvýkačky se skořicí moc nebere, sorry. Neoslovuje mne příchuť, ale jestli vás ano, vězte, že má své fanoušky, takže why not.

Kola - sladká a lehce svěží, trochu spíš jako bylinková Kofola.

LeT - úplně boží černý čaj s citrónem. Není to prvoplánově výrazná příchuť, ale mě moc baví. Černý čaj a jeho mírnou hořkost v ní nacházím při hlubším a dalším potahu. Ovšem není to jen lehce hořké s nádechem citrónu, též tam naleznete krystalky cukru, takže v jednodušším překladu - sladkost.

Red Rhino -  Dračí ovoce, třešeň a rybíz (nevím, jestli černý či červený... či bílý!?). Tohle asi ani zkoušet nebudu, nezní mi to dobře, a četla jsem cosi o chuti sirupu na kašel. Kdyžtak dejte echo.

Rosy Cheeks - Růžový džemík. Ne, není to jen čistě florální příchuť. Sladká růže s mátou, já to zbožňuju, já se v tom utápím.

Royal Flush - Že by mi toto připomínalo Al-Fakher černý hrozen Golden? Je to možné? Trochu jo. Temně sladký sametový hrozen s lehkým mátovým podtónem. Mňamka.

Rude Bear - Bylinková limonáda. Z jakých bylinek, to těžko určit. Pokud vás už nebaví klasické ovocné a sladké příchutě, asi po tom nebude špatné pro nějakou tu změnu sáhnout. Je to docela podobné kole téže značky, ale ta mi osobně přijde o stupínek lepší.

Spring Break - svěží a lehce sladký citrón, někomu připomíná spíš citrónovou trávu. Not great, not terrible.

Tinge Tangle - Tahle příchuť má v dýmkařském světě neuvěřitelný hype. Já měla vzorek, který jsem potestovala osvědčeným nabitím, ale zázrak se nekonal. Kde se stala chyba? Kam se ztratila chuť? Zbyl jen lehký závan grepu, cítím křivdu a zklamání. Jo, měl to být teda grep, marakuja, limetka.

Tingle Tangle Breeze - totéž jako Tingl Tangl, jen svěží. Jak prosté, milý Watsone. Ale hej, já to nezkoušela.

Tingle Tangle Purple - Trochu jiná vlna, Tingle s přídavkem lesních plodů a granátového jablka. Chuťově velmi, opravdu velmi výrazné a sladké. Ne úplně můj styl, protože obecně nemusím v dýmce lesní plody, ale v čajce to u hostů docela frčelo.

 ***

Co říct takhle na konec? Já to ráda, a pokud už nemáte zeď otapetovanou obaly od Tangiers, doporučím to. Není to nic rafinovaného, ale pořád je to jedna z nejlepší světlot na našem trhu. Na pohodu, na chill, pro ne-zcela dýmkařsky zasvěcenou návštěvu. Moc fajn.