Péče o čajové nádobí a jeho očista

Kdysi jsem na Instagrmu sbírala tipy na téma, a padl mi tam návrh na čištění čajového nádobí. Dostávám se k tomu, konečně, a beru to primárně podle sebe a toho, co mám doma.

Vetšinu čajovnického nádobí, především pak neglazované kousky, vymývám pouze horkou vodou. Stačí to. Je to relativně rozšířený čajovnický zvyk založený na tvrzení, že by saponát mohl konvičku zcela znehodnotit (čemuž tak jak pocitově dávám za pravdu).

Sklo a glazuru, která přišla do kontaktu s mlékem, pak beru ekologickým přípravkem na nádobí. Ty jary, domestosy a sava mi nejsou příliš sympatické, obecně mám na úklid v oblibě značku Sonett. Rovněž nemám nádobí, které by vyžadovalo nějaké speciální kartáčky (ale někomu se nějaká miniatura hodit může), houbička dostačuje.

Doma nemám yixing ani japonské kyusu s keramickým sítem, žel(lelelel, ok, stačí) ani litinu (sad story). V čajovně, kde jsem pracovala, se yixing (který upřímně kdo ví, zda byl vůbec pravý) čistil jedlou sodou. Konve z něj se používaly pouze na shu-puerh, který v nich utvářel poměrně tlustou vrstvu patiny. Zda je to správný přístup nemohu posoudit. Na kyusu konvičky to pak chtělo relativní zručnost na práci se špendlíkem či párátkem, neb drobnolistí japonečci v sítku častokráte uvázeli, a vesele tam zahnívali, díky šikovným brigádníkům, jež to po směně jedinkráte propláchli a vzápětí připlácli víčkem. To jsem se vždycky velmi navztekala, a pak se těm konvím stejnak raději vyhýbala. Pamatuji si to zoufalství, kdy jsem si chtěla připravit čerstvou shinchu, ale dvacet minut z volného času, který se krátil, jsem pověnovala jen a jen čistění konve, abych si opravdu vychutnala shinchu, a ne týden starou senchu. Toliko k interním informacím.

Sic se to pro zdravý rozum může zdát samozřejmé, je důležité nechat konvičky řádně proschnout s odklopeným víčkem, kdyby tam přeci jen nějaký lísteček uvázl. Lepší najít suchý starý list, než plíseň. Upřímně, nádobí bez glazury, kde se nějaký ten chomáč už vytvořil, bych spíše nepoužívala. Glazuru bych se snažila zachránit lihem, horkou vodou nebo výpalem.

Na vodní kámen v termosce a konvici, v níž vařím vodu, je pak zázrak kyselina citrónová. Lžička nebo dvě s horkou vodou, pár minut působení jednou za týden či čtrnáct dní, a je to v cajku.